Poté co jsem v minulé části odprezentoval Václavské náměstí jako oázu zeleně, historie a luxusu, je na čase představit druhou stranu mince, představit ho jako prostředí, kde je víc fuj fuj, než toho hezkého. Pro tento účel samozřejmě nešlo nevyužít magistrálu, stánky s buřtama, co jsou už pár let zavřený či nevábná zákouti.
Zajímavé bylo, že právě toto téma bylo nakonec těžší než předešlé,
Akce, která by vás mohla zajímat
sice se mě nějaká skoro půvabná slečna ptala, či chci trávu nebo hašiš, ale má to dvě vady. Zaprvé, když jí blejsknu, za prvním rohem mi rozbije sklo nějakej z všudypřítomnejch nehezkejch lidí třeba i ne tak bílé barvy pleti. No a za druhé, i kdyby se to nestalo, z tý fotky by nebylo nic tak strašnýo vidět. Musel jsem na to tedy jinak.
Paradoxně jsem začal na místě, kde bych to sám nečekal, v obchoďáku Van Graaf, kdy jsem si počkal, až budou nápisky na světelné tabuli v azbuce. Asi bych apeloval stylem.
Opravdu si přejeme mít v srdci velkoměsta nápisy v azbuce?
Pak tu mám stánek s kdysi oblíbenejma klobásama a hamburgerama. Párkrát jsem si unich dal do volátka i já, ale už je to pár let. pár let jsou totiž zavřený.
Následující fotka je asi z těch, co nepotřebují komentář
Výtah do podzemního parkoviště Václavák taky více hyzdí než zkrášluje, posuďte sami..
a malebné zákoutí na konec
Byl to nakonec velmi zajímavý workshop, ještě si neodpustím pár slov a street fotek závěrem
