Na protějším chodníku vidím nějakého divného chlápka, že to je bezdomovec je celkem zřejmé, dělám teda fotku..
Přecházím jdu kolem něj, zhodnotím situaci. To je naprosto šílený a musím to bezpodmínečně vyfotit, navíc, nemůže se rozeběhnout, protože by si rozbil hubu a tak cvakám.
Akce, která by vás mohla zajímat
Asi půlvteřinu na to je vedle mě nějakej cca. šedesátiletej pán, kterej mi začně říkat, že tyhle lidi bych fotit neměl, že je to může rozdráždit a tak. TYVOLE to by mě v životě nenapadlo a jsem vděčnej že mi to řekl. Otevřel mi dveře do nového vnímání světa.
Jenže já jako slušně vychovaný mladý muž ho neposílám doprdele a nemůžu teda přidat do kroku. Ještě cvakám zřejmě jeho bejvák v telefonní budce
a pak to přišlo. Asi metr za mnou on, s vyhrnutym spacákem nad kolena, šílená salva francouzských nadávek. V klidu jsem mu řekl, že neumím francouzsky, na což mi řekl že ví že umim francouzsky, že jestli si myslím že ho baví takhle žít a .. další salva nadávek. Ani nevím co jsem řekl, možná jsem nic neřekl a pokračoval dál. A žiju. Ale další fotku už nemám..
Za chvíli je vše zapomenuto a daří se mi nafotit takovou minisekvenci s elektromobilem v hlavní roli. Mám z toho radost, to bude timelapse!
A za chvíli prásk, jdu, jdu a .. Paříž je plná nádhernejch vyštapicírocanejch šik či chic holek no a proti mně jde jedna taková..říkám si, fotím hodně, ale tohle nedám, a navíc je tu riziko, že by se mi hrůzou rozbil objektiv. Jenže co se nestane, zásah zhůry, to šílený stvoření se zastaví a zeptá se mě, jestli ho nevyfotim. Následuje půlvteřina velkých otazníků a pak..
cvak..
