Blog Rubena Langa o jeho dobrodružstvích
Pokaždý když jsem viděl parkovat někde auto co tam nemělo vůbec co dělat, ideálně uprostřed křižovatky, vždy to bylo nějaký žihadlo, jako v tomto případě Nissan GT-R.
Jakože to GTRko jezdí o tom nepochybuju, že jezdí tohle si nemyslím, ale je to aspoň hezký.
Rychle utíkám pryč, daleko, aspoň přes křižovatku a zkouším zda sklo vydrželo. Vydrželo, holka na skůtru krásná, směje se – až doma zjišťuju, že na tom skůtru byl i nějakej chlap.
Nutno však uznat, že něktrý francouzky krom toho že jsou chic jsou taky pořádný fuchtle.
Na protějším chodníku vidím nějakého divného chlápka, že to je bezdomovec je celkem zřejmé, dělám teda fotku..
Přecházím jdu kolem něj, zhodnotím situaci. To je naprosto šílený a musím to bezpodmínečně vyfotit, navíc, nemůže se rozeběhnout, protože by si rozbil hubu a tak cvakám.
Pod věží je nádraží, co sice nevím jak se jmenuje, ale evidentně to je populární turistické místo, protože je zde opět hlídka tří vojáků
Snažím se zachovat genderové dekórum, neb jeden z těch vojáků vypadá celkem roztomile žensky, i když..s tím samopalem..
Je kolem jedenáctý takže co vás napadá? Ano správně, že pro některé právě začala (nikdy nekončící) siesta 🙂
A chvíli nato dělám jeden z mých prozatím nejsilnějších snímků. Ano, na tý fotce není technicky správně v podstatě nic, tedy ne v podstatě nic ale prostě nic, nicméně..však se podívejte sami, vidíte to tam?
Cestou se zastavuju u skořápkářů a rozmýšlím zda vsadit 50 Eur na kuličku, ale něco mi říká, že to budou stejný zmrdi jako ti u nás, takže jsou dvě možnosti. Buď člověk prohraje a má to dobrý. Když totiž vyhraje, tak dostane přes hubu a okradou ho. No a uznejte, to už je snad lepší prohrát.
Radši tedy jen procházím kolem a… už je tady. V plné své kráse, oproti té New Yorské malinká, ale naše..evropská.
Eiffelovka mě vlastně ani moc nebere, všude mraky lidí, aby taky ne, když už jich Eiffelovku navšívilo 250 000 000 miliónu lidí, tedy slovy čtvrt miliardy. Je to takový číslo že by se vám při jeho představě protočily panenky, tolik lidí pohromadě si ani představit nejde takže to ani nezkoušejte, abyste se nezbláznili.
Tahle fotka tu však není úplnou náhodou, na to však přijdete trochu pozdeji. ..Hle však! Co se nestane, Elvis žije! Bože sem se lek. Ale nased do limuzíny a byl fuč. Parchant, ani mi nezahrál.
Trócadero – nějakej pomník pracujícímu lidu či co to je, nevím. Znám to z nějakýho filmu, ale krom toho že tam odtud je nejlepší pohled na Eiffelovku, nechává mě celý Trócadero úpně chladnym.
Jeden den v Paříži
Byl to fakt náročný den. Ne tak často jezdím tisíce kilometrů po Evropě autem, přece jen vlak je pohodlnější a letadlo rychlejší. Někdy však ani vlak ani letadlo nepřichází v úvahu, to když potřebujete jet do Mannheimu, Troyes, Versailles, Appeldornu a nakonec do německého Výmaru, zbývá staré dobré – Fordův vynález – auto – v mém případě Toyota. No a když už jedete kolem Paříže, proč se tam chvíli nezastavit. Bez přítelkyně, bez pracovních povinností, si člověk může den v Paříži celkem slušně užít. Z Versailles je to co by kamenem dohodil a zbytek dojel autem a tak jsem do Paříže dojel hned nad ránem, kolem desátý. V Paříži není moc skvělá situace s parkováním ale poblíž slavného Boulognského lesíku lze nejen zaparkovat, ale dokonce i zdarma. Jet dál do města autobusem? Nepřichází v úvahu! Na to jsem příliš velkej šílenec a taky..co člověk uvidí z autobusu? Navíc s foťákem v ruce a touhou chytit nějaký ten neopakovatelný záběr člověk si stejně jen trhá vlasy, že mu uteče životní záběr.
Etapa 1 – bloudím hned na začátku.
Je rozhodně místem, kde není potřeba se o nic snažit. Louvre téměř nejde obejít, nejde ho projít ale pokud snad i to zvládnete, rozhodně nezvládnete vidět vše co v něm vidět lze. Depozitář Louvru totiž skýtá 35 000 exemplářů, pokud byste tedy každému exempláři chtěli věnovat byť jen jednu jedinou minutu, trvalo by vám to 24 dní a 8 hodin. Naštěstí jsou muzejní sbírky pečlivě roztříděné, takže návštěvníci se mohou věnovat jen a pouze tomu, co vidět a obdivovat chtějí. I když slavnou Monu Lisu (francouzsky La Joconde) chce nepochybně vidět každý.
