Druhý den začínáme stylově, jako správní turisti ve frontě. Cílem je Chrámová hora, a téměř dvě hodiny čekání nám čas od času zpestří nějaký místní kolorit, jako třeba tento průvod reformních Židů u příležitosti Bar micva, neboli přijetí chlapce mezi muže.
Vše má svůj konec, i nekonečná fronta, a nakonec vystupujeme po dřevěné lávce na Chrámovou horu a užíváme si konečně trochu nestísněného prostoru. Můžeme se pohybovat jen v neuzavřených prostorách ale užíváme si to, čas od času je nám nabídnuta neodolatelná prohlídka za pouhých 50 Šekelů, ale nějak ani nemáme zájem.
Akce, která by vás mohla zajímat
Tak si udělejte klikem na obrázek virtuální procházku, když už jsem si s tím dal takovou práci 🙂
Pěkný? tak si můžete dát ještě jednu, tentokrát za zdmi Chrámové hory
No, nejen Jeruzalémem živ jest člověk a tak se loučíme se všema místníma kočkama a frčíme do Tel Avivu. Jak jsem psal na začátku, že vlak je super, tak se chceme právě vlakem do Avivu projet. Bohužel v městským autobuse řidič neumí jinak než hebrejsky a tak jsem mu vysvětlil (mojí téměř plynou hebrejštinou za pomoci asi 40 slov), že teda chceme na rakevet, což je vlak. Bohužel je ale rakevet taky tramvaj a tu jak už víte maj v Jeruzalémě taky. A tak nás autobusák neveze na vlak, ale na tramvaj. Díky Ti!!! Jelikož je ale zastávka tramvaje, kde jsme vystoupili, hned vedle autobusovýho nádraží, berem zavděk busem do TA.
V Avivu máme dohodnuté bydlení u mého bývalého spolužáka Dana, který ale musí být zítra brzy ráno v Jeruzalémě a tak nám nechává klíče na smluveném místě (neboť když my si tak cestujem, on musí být v práci) a ubytováváme se sami. V jednom stylovym bytě ve čtvrti jménem Florentin (takový ekvivalent Karlína). Bytík má však jeden malý technický problém, který se nakonec vyřeší po Izraelsku.
Chvíli odpočinek a hurá na pláž, přes (mě) stará známá místa, která se mění před očima – nebo alespoň před fotoaparátem, však posuďte sami.
Leden 2013 Duben 2014
Ale už hurá na pláž, to je totiž hlavní atrakce Tel Avivu – 14 kilometrů krásy. Nic než písek a slaný moře a jak to stačí ke štěstí. Jak tak koukáme pod nohy, už i medůzy se tu začínají objevovat. A budou až do půli Srpna. Je tu super už jen tu prostě být, škoda jen, že na pláži to začne kavárensky žít až příští týden, ale to nás nerozhodí.
Brodíme se pár kilometru aprílovým pískem a odbočujem do města, abychom se stihli vidět s naším hostitelem alespoň na jeho cestě mezi prací a Jeruzalémem. Je fajn potkat staré známé, ale když dojde na řeč o tom, co dělá, je hned jasno, že jsme v Izraeli, jeho Job je totiž tak secret, že mi o něm může říct jen to, že dělá pro někoho, kdo je v žebříčku forbesu na vysokym místě a rozhodně ho znám. A jelikož nemá moc košer funkci, tak mi víc říct nemůže.
Ale fotku s ním máme :). Dvě hoďky upláchnou jak voda, loučíme se abychom sedli na autobus a vyrazili na další avivské rande s jednou další kamarádkou z časů dřívějších.
Je to tu město, které nikdy nespí a kde lépe strávit čas, než s přáteli v kavárně, no ne? Přidává se k nám ještě jedna slečna, se kterou se známe teprve 10 minut, ale která nám nabídne vyřešení technického zádrhelu v našem dnešním bytě tak, že nám nabídne klíče od svého bytu. Přijímáme, loučíme se (slečny jdou ještě pařit) a my jdem spát.
Ráno překonávám lenost a jdu se s foťákem v ruce ještě projít Tel-Avivem. Přes Karmelský trh, Allenby, dolů k moři, kolem hostelu Mugraby, kde mě kdysi chtěl nůžkama zabít nějakej Čech, kterej uplách z ČR a měl dojem, že jsem ho právě já přijel najít a zneškodnit, kolem hotelu Galim, kde mi vyprávěl recepční, jak se tam jednou ubytoval nějakej Palestinec, který si odskočil pro cigarety a už se nevrátil. Teda vrátil, ale až za tři dny a s rozbitou hubou, bo si nevzal ID a zrovna ho legitimovali (což byl průšvih i pro hotel, protože ho museli vyklidit, neb si tam ten Palestinec nechal věci..). Ale proč kecám, však se pojďte projít taky. Klikněte a uvidíte.
Pak se sbalíme a frčíme na letiště. A já jsem rád za přísloví 3x a dost, protože na tento odlet NEZAPOMENU. Poprvé nám o minutu ujížďí vlak na letiště. OK za 15 minut jede další, máme čas. Dorazíme na letiště a zjišťujeme, že odbavení letů s nízkonákladovkama je na Terminálu jedna, kam nám, hádejte co, odjel shutter asi před třema minutama. Ale co, stále máme rezervu, navíc když jsem letěl z Terminálu č. 1 minule, byl jsem tam skoro sám. Pravda, když nakonec teda po půl hodině přijíždí shutter bus rezerva už není, vlastně je to knap, ale snad to bude OK.
Bus k T1 odjíždí a my v něm, už nám nic nestojí v cestě, snad jen, NAPROSTO ŠÍLENÁ FRONTA K SECURITY CHECKU. Ano, rezervu už nemáme, za tři minuty zavírá dle rozvrhu brána, tohle vypadá na dobrou hodinu a půl a tak už mě nenapadá nic jiného, než se jít jako totální lama zeptat securiťáka s otázkou: “Prosimvás, která řada je na let do Prahy?”
Ten kouká na drát, na letenky, na nás, na hodiky a říká “Do Prahy? Za dvě minuty se zavírá brána!” nastává okamžik kdy už mi v hlavě šrotuje, kdy že to vlastně letí další let do Prahy, když tu řekne tu památnou větu: “Pojďte se mnou” a významně pokyne rukou ve který drží naše letenky. Zjistili jsme co znamená V.I.P. servis, neboť za jeho asistence přeskakujeme všechny zátarasy, projdem nějakou zkratkovou chodbou, kde náš průvodce významně mrká na ochranku ochranky, jako že nejsme vetřelci a jdem na security rozhovor.
Otázka č. 1 která nepřekvapuje “proč jdete sakra tak pozdě??” “No protože jsme netušili, že odlétáme z T1, letěl jsem odsud 18x z T3 a teď prvně z jedničky”. To zní rozumně. Samozřejmě jako nesezdaný pár, který dokonce ani není couple jsme podezřelí více, než je zdrávo a tak máme fakt důkladně zkontrolovaný zavazadla vč. protivýbušninového rozboru, vše je OK a tak můžem jít když ejhle..kua, ten autobus co nás měl odvézt ujel!!! Tak jdu za paní s telefonem, říkám, že fakt spěcháme na to letadlo, někam zavolá a říká: “Počkaj na vás”.
Jako ne že by se mi v Izraeli nelíbilo, ale jsem rád že jsme se nalodili.
Ani nevím co napsat závěrem, snad jen, že to byly fakt skvělý dva dny. Líbilo? Tak sharujte, a jestli vás Izrael a cestování po něm zajímá víc, můžete se stavit na můj Izrokurzík.
Pár rad co se hoděj vědět. Na letišti v Izraeli buďte včas. Letenky od 1 400 Kč zpáteční z Prahy, Budapešti (pro Brňáky a Slováky) či Katovic (pro Ostrawaky a Olomóčany) koupíte u Wizzairu, z Prahy můžete mrknout na FlyUP, lety libovolně kombinovat, případně pro jiné dny použijte vyhledávač Matrix.
Z letiště v Avivu se dostanete snadno vlakem téměř do všech severních koutů Izraele (např. bez přestupu až do Haify) (TA – 16 NIS, Jeruzalém – 23,50 NIS) , když nechcete jet vlakem, busem se dostanete s přestupem do Jeruzaléma (24 NIS), nebo Šerutem na jakoukoli adresu v Jeru za 64 NIS. (1 NIS – cca. 6 Kč).
Více informací o letišti v Tel Avivu najdete zde.
tak si to tam užijte!
A (nebo se ještě) mrkněte na pár fotek které se nevešly do textu.
Jeruzalém
Tel Aviv:
A ještě trocha umění závěrem:
Závěrem ještě orientační rozpočet:
Zpáteční letenka Praha – Tel-Aviv: 2 000 Kč
Šerut do Jeruzaléma: 400 Kč
Ubytování v dvoulůžkovém pokoji v hostelu v Jeruzalémě (Starém městě): 950 Kč/2. os
Autobus do Tel-Avivu: 120 Kč
Autobus po Tel-Avivu: 3x 40 Kč
Ubytování v Tel-Avivu: 0 Kč (pokud tam nemáte kamarády, zkuste Couchsurfing)
Vlak na letiště: 100 Kč
Jídlo a pití (falafely, jahody, čerstvé džusy, kafíčka, večeře v TA): cca 800 Kč
Summa summárum cca. 4 000 Kč / jeden člověk
Za dva nezapomenutelné dny to není tak moc, levnější a lepší než pokuta za rychlou jízdu!
celkem ezká storka z letiště něco poodobnýho se mi stalo jednou ve španělsku. a taky sem odletěl