Obsah s odkazy na jednotlivé kapitoly tripu:
Cesta tam a první seznámení se s Mizpe Ramon
Různá hostelová dobrodružství: Vánoce, Chanuka, Golany + ztraceni v poušti
Rodinná návštěva, Jeruzalém, Betlém, Nazaret, Haifa
Tel-Avivské outro, Caesarea, Budapešť a cesta dom
Kapitola 3: Jeruzalém, Betlém, Nazaret
Jeruzalém – město míru. místo, kde se protínají civilizace. Dorážíme naodpoledne a jdeme si dát oraz. Přece jen, Jeruzalém už stojí nějaký to tisíciletí, tak nám jistě ještě do večera vydrží.
Akce, která by vás mohla zajímat
Super, je večer a Jeruzalém ještě stojí. Bydlíme v Jerusalem hostelu a tak to máme do starýho města co by..prostě kousek. Přeháňku jsme prospali ale počasí nic moc, takové tradiční lednové Jeruzalémské.
Tak se pojďte přidat s náma na tůru večerním Jeruzalémem.
(..jestli tu někdy budete a nebude vám líto dát ty nekřesťanský prachy za ubytko zde (Austrian hospic), tak to udělejte. Je to nádhernej prostor, ze střechy je krásný výhled a navíc tam maj v knihovně na chodbě nějaké knihy v češtině..)
Nechvalně, spíš smutně známe proto, že byla před lety nejčastějším cílem teroristických útoků palestinských sebevražedných magorů. Naštěstí..klep..klep..jsou takovéto útoky minulostí (a jejich konec se až podezřele shoduje s výstavbou
Jsme zpět v Jerusalem hostelu a jdem spát, zítra nás čekaj ty největší jeruzalémský pecky, kvůli kterejm sem jezděj lidi z celýho světa.
Dáváme si snídani v místní kuchyňce, která je v rámci ubytování (nic moc) a vyrážíme dobýt Jeruzalém.
Večeře a spát. Zítra Betlém, Mrtvé moře a cesta na sever směr Nazareth, je se na co těšit.
Máme zarezervovaný auto a tak volám do půjčovny zda je možné jet do Betléma. Prý není (resp. možné to je, ale neplatí tam pojistka – pozn. autora). A tak jdem pjéšo k Damašské bráně a odtamtud busem č. 21 (za 8 šekelů) do Betléma. Počasí se horší.
V Betlémě je permanentní zácpa a všichni trouběj asi tak často, jako my evropani dáváme směrovky. Jako už po deseti minutách mi to celkem leze krkem. No my směřujem z konečný autobusu směrem do kopce ke všem těm super věcem, co Betlém nabízí. Vlastně toho není až tak moc, pro turisty je to vlastně jen Chrám narození páně. Wow, a hned máme kliku, dorazili jsme totiž na pravoslavné vánoce. Takže všude ještě 3x tolik lidí než obvykle.
Prošli jsme to tam a jeli zpět do Jeruzaléma. Došli do autopůjčovny, kde mě zas jednou tenhle systém nasral doběla. K ceně, kterou jsem našel přes net (13 USD/den) musíme zaplatit dalších 22 USD/den “povinné” pojištění. Což určitě tak není (protože se dá auto jinak půjčit od asi 90 NIS/den, takže by matematicky vycházelo, že by ostatní půjčovny byly skoro v mínusu) a je to jen oser internetového srovnávače, na kterej tady tedy nebudu dávat odkaz. Navíc, máme zarezervovanou “Škodu fabia nebo podobné” – tedy pětidvéřové celkem prostorné auto, vyřídíme agendu, protože nemám náladu (na což nepochybně spoléhaj) řešit auto v zapršeném Jeruzalémě jinde a jdu do garáží pro toho fešáka českýho. No a tam na nás čeká Fiat 500. Jako to už fakt přeháněj. A ještě se mě sažej přesvědčit “že to je vlastně lepší”.
Jedem pryč, v plánu je koupání v mrtvém moři. Jenže počasí nám nepřeje, je takový to dušičkový počasí, kdy je vzduch tak vlhkej, že vlastně skoro prší slunce nikde a teplota dávno ne s ručičkou na 20ti stupních. No neva, jedem alespoň směrem k Mrtvému moři.
Jeruzalém se nachází v nadmořské výšce cca. 700 m.n.m. a Mrtvé moře jak asi víte v nadmořské “výšce” -421 m.n.m., takže je to na vzdálenosti cca 40 km celkem sešup. U tohoto kamene ležícího právě na úrovni hladiny moře obvykle stojí pár velbloudů pro turisty na fotku, ale v tomto počasí po nich není ani stopa.
Počasí nám nepřeje a tak se kus za Jerichem (kam s autem nemůžem kvůli pojistce) stáčíme na sever po silnici č. 90, pak přes checkpoint do Nazarethu, kam se jedeme ubytovat do skvělého Fauzi Azar Inn. To je první hostel v Nazarethu založený asi před 10ti lety a já měl tu čest být jedním z prvních hostů – ale to už je dávno:). Nachází se přímo v historickém centru města, všude je odtamtud kousek a krom toho, že je architektonicky krásnej (jste vlastně v sídle bohatých obyvatel Nazarethu 18. století, tak je tam hlavně moc příjemnej personál. Ten se vám navíc snaží zpříjemnit pobyt takovými super věcmi jako je teplá polévka či právě upečené koláčky ke kávě. V ceně ubytka je taky snídaně, která je kvalitou na úrovni 4° hotelu. Jako mám toto místo moc rád.
V plánu je udělat zítra výlet po okolí, ale počasí je proti a tak se fakt zdržíme u skvělý snídaně a pak jdem objevovat (teda já už moc ne, ale nejsem tu sám) krásy Nazaretu. Začínáme Bazilikou zvěstování, šílenou železobetonovou stavbou někdy ze 60. let 20. století. Ale na to všechno se sem celkem hodí.
Kolem baziliky je mnoho mozajek darovaných různými zeměmi, je tam i mozajka z Československa a Slovenska, ale kdo by měl v tomhle počasí náladu pobíhat venku, že..tak hurá dovnitř. I přesto, že je bazilika novějšího data, ve spodní části baziliky se nacházejí historické objekty a části dřívějších staveb. V horní části se pak praktikují mše.
I v interiéru stavby se nacházejí mozaiky, tato je z Japonska s názvem “Marie v kimonu”
Je jich tam asi 10, ale ještě bych rád zmínil tuto původem americkou, ze které jde dle mě celkem hrůza.
Z Baziliky zvěstování se přesouváme jen o kousek vedle, do přilehlého kostela, který nám byl doporučen na recepci našeho Fauzi Azar Inn s tím, že má zajímavá sklepení a věž, kam se dá vyjít a je odtamtud krásný výhled.
Jen tu věž ne a ne najít a nebylo se koho zeptat. Tak jsme pokračovali okolo bronzové sochy Josefa
ke kostelu jménem Mariin pramen
Který byl ale zavřený a v tom vedlejším právě probíhal pohřeb. A tak to berem zpět opuštěnými uličkami starého města.
Zpět do našeho super hostýlku. Zajímalo mě proč vypadá celé město tak strašně mrtvě a kladu takovou otázku recepční. A je to jasné, jsou přece vánoce! Ortodoxní.
Další den je odlet mých spolupoutníků, mámy a jejího přítele do prahy loučíme se s Nazaretem a jedeme do Haify, snad bude počasí lepší a prohlídnem si alespoň Bahaiské zahrady, ty jsou takovým největším turistickým trhákem města. Jak tak jedeme po dálnici, koukám směrem vpravo. Chvíle přemýšlení a je to jasný, musím zastavit a tohle cvaknout. Nedalo se jinak, dálnice nedálnice.
Dojíždíme po asi půl hodině do Haify a počasí je trochu lepší, ale zahrady jsou zavřeny a jen se dočteme toto
A najednou bum, prásk, řidič skůtru co jede zrovna kolem to evidentně nečetl
Škoda, zahrady jsou fakt krásné ale protentokrát se musíme spokojit jen s pohledem přes plot.
Když už si je nemůžem projít, sedáme do auta a jedeme nahoru nad ně, je odtamtud krásný pohled nejen na zahrady, ale i na město a přístav.
Škoda počasí, ale aspoň o důvod víc sem přijet i příště. Odlet se blíží, vyrážíme do Tel-Avivu, kde je tak rozbouřené moře, že ani nejsou vidět vlnolamy, které mají skoro dva metry nad hladinu.
ale to až tak nevadí, kvůli koupání tu stejně nejsme, spíš ještě skočit na slavný Shuk ha Carmel, neboli Karmelský trh, koupit nějaké dárky pro ty, co jsou zpátky v Evropě.
Proč vynalézat kolo, co jiného přivézt z Izraele než nějakou tu sůl a šampón původem z Mrtvého moře a taky alespoň nějaké místní ovoce. Krom mandarinek kupujem ješte kaki churmu.
A pak hurá na letiště, počasí jsme ovlivnit nemohli ale užili jsme si to tu jak to jen šlo. A mě pak ještě čeká 10 dní v Tel Avivu.