Na druhý den vstáváme jak potřebujem a jdem projít Jaffa, storobylej arabskej přístav a místo, které dalo světu světoznámé pomeranče totožné značky. Pokud tedy budete jíst pomeranče zn. Jaffa, buďte si jistí, že jsou – třeba z Brazílie. V Jaffa se totiž žádný pomeranče dávno nepěstujou,
to jen Izraelci prodávaj svojí ochranou známku. byznys je holt business.. Na paměť pomerančů tu však jeden pomerančovník roste a to ne ledajakej :).
Jaffa vypadá jako zbořeniště, ale zbořeniště velmi vkusné, má to tu prostě ducha, genius loci, noci a nebo i dne. Je to tu prostě charizmatický. Když zajdete do nějaké místní reštiky, i když bude po rekonstrukci, bude vypadat jako před rekonstrukcí.
Samozřejmě jednu věc tady nesmíme minout – místní trh.
Akce, která by vás mohla zajímat
Na zdejším trhu seženete v pravdě všechno. toto je například stánek s Hi-Fi technikou. Jsou tu modele staré i starší, prim tu hrají modely historické. Pokud nepotřebujete magič ale nějakýho pořádnýho kompa na gamesy, stačí přejít ke stánku vedle.
Evidentně u něj právě probíhá nějaký obchod. je úžasný, jak se tu komunikuje. Když se na něco zeptáte, pravděpodobnost že nakoupíte je obrovská. Když se zajímáte o něco, co zrovna není na krámě, obchodník to jako mávnutím kouzelného proutku vytáhne z podpultu, když se vám zdá cena vysoká, tak se sleví. Kupující nemá žádnou účinnou protizbraň.
Na druhou stranu, jestli chcete muzejní exponát, nemůžete šáhnout vedle :)!
A jak vidíte, počítače ještě jdou s dobou, spousta ostatních věcí je o několik generací starších. Ale ať si tady koupíte cokoli, vždy to funguje a vše nasvědčuje tomu, že fungovat bude dál. Navíc tady by nikoho nenapadlo hodit věci na Aukro, když máte něco na prodej, prostě vyrazíte do ulic, krom pár šekelů ještě budete společenští.
Pokud vám chybí nějaký ten šesták ke štěstí, nebo k tomu abyste si mohli koupit nějakou místní vychytávku, můžete zkusit štěstí ve skořápkách, místní oblíbené disciplíně (i když ta je oblíbená i v Paříži). Řekl bych ale, že tato hra má svá pravidla všude na světě a vy taháte vždy za ten kratší konec.
Některý věci jsou však i tady v Izraeli zdarma, třeba krásný pohled na Tel Aviv a jeho pláž. Ta se táhne podél celého Tel Avivu – města co nikdy nespí a jelikož je v celé své délce západním směrem, romantici si zde přijdou na své. Západ slunce je fajn a je tu každý den, jednou jsem tady, s bývalou po boku, viděl zapadat měsíc. A to byla jiná liga, třeba budete mít štěstí i vy až půjdete kolem.
Naše grupa se však vydává opačným směrem, na jih, do města Bat Yam (což znamená “dcera moře”) navštívit jednoho milého pána, který vždy rád přivítal všechny Čechoslováky a když se ho někdo zeptal co si zabalit, řekl: “plavky a kartáček na zuby, víc tu nepotřebujete”.
Pan Perl byl úžasný člověk (dej mu Pámbů věčnou slávu!), který si za války prošel peklem. Jednou jsem u něj přespával a když jsem se ho zeptal, jak se vyspal, jen odpověděl: “ale..zase se mi zdálo o koncentráku.”. Radši vám nebudu říkat, co říkal o válce on mě, protože byste nemohli spát taky. Návštěvy u něj ale byly super! Nejen kvůli slivovici, ale především kvůli němu. Procestoval doslova a do písmene celý svět (byl ve všech zemích světa krom Severní Korey a Albánie) a jeho historky byly výborný. Navíc je vkusně prokládal velmi početnou a vytříbenou zásobou sprostých slov.
Lučíme se po pár hodinách a vyrážíme směr domov. Už se stmívá a taky se pěkně zvedl vítr. To tu znamená, že když prší, prší vodorovně. My máme ale kliku a slejvák nás nečeká. Kdyby jo, jste za půl minuty durch. To fajn na takovém dešti ale je, že vám to začne být už za minutu úplně jedno a pak si to skoro i užíváte.
V Avivu už je noc, ještě chceme před zítřejší jízdou něco nakoupit na Karmelském trhu, ale máme smůlu, čeká nás tu jen pozavíračkový bordýlek.
Jdem spát, máme před sebou dva divoký dny, ten první směr sever!
