OK, stejně už je tma a navíc jsou tu samý černoši, což výsledným fotkám neprospívá a není přesně vidět kde člověk začíná a kde končí.
Zatáčím do kopce a frčím směr Sacre Coeur. Stánky tady vypadaj jako mix mezi okolím pražského Karlova Mostu a Nazarethské Baziliky zvěstování.
Akce, která by vás mohla zajímat
A taky je čas ozkoušet tu jejich skvělou toaletu. No upřímně, je to docela fajn.
Před Sacre Coeur narváno jako obvykle mládeží všeho druhu
která krom sebe sama obdivuje i skvělej výhled na Paříž.
Seznamuju se tu taky s jedním párem z Německa (jestli jsou z Mnichova nebo z Augsburgu si zaboha nemůžu vzpomenout, ale zaprvé, jsou to jistoistě Bavoři a zadruhé je vám to určitě úplně jedno). Slečna mi totiž strašně připomíná mojí bývalou, který právě plánuju volat a jelikož mám nějak expresivní náladu, tak mě nenapadá důvod proč bych to té slečně neoznámil. Ale doufám, že ta moje bývalá se sem nidky nepročte protože by mi pak řekla, „Čo, tato že je mi podobná? To já som krajšia!“
Pokecáme, rozloučím se a jdu navštívit Sacre Coeur.
Sice tam maj u vchodu napsáno, že se tam nesmí fotit, což jsem chtěl i respektovat, ale když při odchodu vidím nějaké asiatky, jak fotí ostošesašedesát, neudržím svýho Nikona v klidu a taky si nějakou tu památku udělám.
Nahoře na Montmarteru je rušno jako vždy, restaurace restauratérují a malíři malují
teda někteří..
Sejdu schody okrášlené sgraffiti a
a co nepotkám? Snad nejošklivější auto, který jsem kdy viděl. Smart style (ale pro jednoho), ale šmrnc tomu nějak chybí, nebo jsem si ho zatám nějak nevšiml..
a tak si zpravuju chuť MiniCooperem
a chvíli nato, světe div se Žigulem!
Je pozdě a v týhle oblasti to znamená jedinné, všude červeno, pussynky jsou tu na každém rohu:)
