Národní parky Západu USA – Las Vegas a Hoover Dam

Soubor článků o pětitýdenní cestě po národních parcích USA
1. Příprava a cesta: koupě letenky, itinerář, vyřízení ESTA, rezervace auta, cesta do USA, imigrační, půjčení automobilu
2. Seattle – San Francisco: Seattle, Olympic NP, Mount st. Helens, Evergreen muzeum letectví, Sea Lion´s cave, Crater Lake NP, Redwood SP, Ferndale, Avenue of Giants, City of 10000 Buddhas, Kalifornské železniční muzeum, Muzeum letectví v CA, Sacramento, San Francisco
3. San Francisco – Las Vegas: Modesto, Yosemite NP, Mariposa grove, Mojave air & space port, Death Valley NP
4. Las Vegas – Hoover dam: Hotel Stratosphere, Hooverova přehrada, večerní Strip
5. Zion NP – Grand Canyon NP: Valley of Fire, Zion NP, Bryce Canyon NP, Grand Canyon NP
6. Page – Salt Lake City: Page, Horseshoe bend, Glen Canyon, Antelope Canyon, Monument Valley, Gooseneck SP, Moki Dugway, Natural bridges NP, Arches NP, Canyonlands NP
7. Salt Lake City – Seattle: Salt Lake City, Jackson Hole, Grand Teton NP, YELLOWSTONE NP, Továrna Boeing v Everettu, Mount Rainier NP, skutečný rozpočet celé cesty
8. Rady a tipy pro cestu do USA

 

4. Las Vegas a Hoover Dam

výhled z levného pokoje v hotelu Stratophere, LV
výhled z našeho (levného) pokoje v hotelu Stratophere, LVfoto: Ruben Lang

Ve Vegas máme v plánu strávit dva dny. Pro ten prnví máme zabookovaný pokoj v hotelu Stratosphere úplně na severu Stripu (Strip je hlavní bulvár v LV). Přijíždíme od jihozápadu a tak nás čeká prví seznámení s tímto městem hazardu pro Ameriku stylově z okýnka automobilu. Wow, wow, wow. Není to Bologna, není to Jeruzalém, není to Praha, Paříž ani Bratislava. Ale je to WOW. Jak tak jedeme téměř středem města po dálnici č. 15 jen zírám. Mrakodrapy, Eiffelovka, Římský palác, odbočka na benátky a před námi samozřejmě téměř 300 metrů vysoká vyhlídková věž hotelu Stratosphere.

Dojedeme k hotelu a mě trne. Před vchodem šílený kolony a všude poskakuje obsluha, bere si klíčky od aut, hosté vystupují a služba odjíždí s vozem. Sakra co teď? Máme tam přijet a dát jim klíčky? Jak nám daj pak to auto zpátky? Co to stojí? Budeme mít vůbec jen na to dýško? Jdu tedy za někým z obsluhy, řeknu že tu jsem prvně a on se mě zeptá, zda chci na parkování obsluhu, nebo si chci zaparkovat sám. Rozhodně říkám že sám a tak stačí prostě jen objet kolonu a na parkovišti prostě zaparkovat. Uf, nebylo to tak těžký.

Do Vegas přijíždíme v neděli, protože od neděle do čtvrtka je cena ubytování v Las Vegas na minimu. Motel kdesi na kraji města seženete mimo víkend za 20 dolarů za noc, tří až čtyřhvězdičkové hotely mimo Strip za 40 USD/noc a hotely stejné kategorie na Stripu od 80 USD/noc (kvůli resort fee). Hotel Stratosphere vybíráme proto, že v rámci ceny je neomoezený volný vstup na vyhlídkovou věž (která je mimochodem nejvyšší v Americe), kam bychom určitě také šli a kam stojí vstupné pro jednu osobu 20 dolarů.

V hotelu platíme 80 dolarů za noc, vstupné na věž by nás za tři osoby stálo 60 dolarů, máme tedy nocleh za rovnou dvacku. To de, ne?! Pravda, že výhled z pokoje nemáme zrovna nejrajcovnější (koukáme na nějakou vzduchotechniku), ale co by člověk za tu cenu chtěl, že. Jsme v Americe a tady platí “you get what you pay for” neboli, dostanete přesně to, co zaplatíte.

Z celého dne jsme lehce unaveni a tak si dáváme siestu. Akorát tak dlouhou, abychom mohli se západem slunce vyjet výtahem na 350 metrů vysokou vyhlídkovou věž. A vyhlídka odtud nám dává úplně zapomenout na výhled z pokoje, však posuďte sami.

Pohled na noční Las Vegas z vyhlídkové věže hotelu Stratosphere
Pohled na noční Las Vegas z vyhlídkové věže hotelu Stratospherefoto: Ruben Lang

Vše svítí různými barvami, auta, budovy, poutače, přistávající letadla, kroužící helikoptéry, neony, výškové budovy, to vše do sebe zapadá a tvoří tak harmonický celek. Las Vegas je absolutní kýč, ale tak skvěle udělanej, že vám tu je strašně příjemně.

 

volná zábava na vyhlídkové terase hotelu Stratosphere
volná zábava na vyhlídkové terase hotelu Stratospherefoto: Ruben Lang

Kdyby vás samotný pohled na město z výšky 300 metrů nudil vězte, že přímo zde na střeše vyhlídkové věže jsou hned tři atrakce. Tou první je Sky Jump, neboli něco jako bungee jumping (s kontrolovanou rychlostí a trajektorií pádu) přímo z hrany věže 253 metrů přímo dolů. Druhou je X-Scream, neboli takový řetízkáč v oblacích a třetí je pak Big Shot, lavice, na kterou si sednete a necháte se vystřelit 50 metrů vzhůru. Když si vezmete, že už tak jste ve výšce 300 metrů, jistě vás nepřekvapí, že je to nejvýše položená adrenalinová zábava na světě.

Big Shot, nejvýše položená adrenalinová zábava
Big Shot, nejvýše položená adrenalinová zábavafoto: Ruben Lang

 

A jelikož jsme ve Vegas, ani tady, stovky metrů nad zemí nesmí chybět obřadní místnost. Máte tu partnera? Tak proč si večer nezpříjemnit třeba svatbou?

obřadní síň v Las Vegas
obřadní síň v Las Vegasfoto: Ruben Lang

 

Druhý den máme noc ve Flamingu, protože si chceme trochu užít Stripu z první ruky. Hotel Stratosphere je i pro Evropany trochu daleko od toho úplného centra (asi 4 km). Před check-outem jdem ozkoušet bazén na střeše v osmém patře. Je cooool.

bazén, vyhlídková věž a hotel Stratosphere
bazén, vyhlídková věž a hotel Stratospherefoto: Ruben Lang

 

A potom jedeme ještě jednou na vyhlídkovou terasu podívat se, jak vypadá Las Vegas z terasy ve dne. Teda řeknu vám, není to ono..

Východní Las Vegas
Východní Las Vegasfoto: Ruben Lang

 

Strip a McCarranovo letiště, LV
Strip a McCarranovo letiště, LVfoto: Ruben Lang

 

Vše je takové šedivé, mdlé..kam se ztratil ten noční lesk?

Pro dnešní den máme v plánu opět jedno technické nej. Tedy alespoň v době svého vzniku byla Hooverova přehrada v Černém kaňonu na řece Colorado největší přehradou na světě. Nyní už se nevejde ani do první dvacítky. Je to ale krásné technické veledílo které leží přesně na hranici mezi Nevadou a Arizonou.

Hooverova přehrada na řece Colorado
Hooverova přehrada na řece Coloradofoto: Ruben Lang

 

přepadový kanál Hooverovy přehrady
přepadový kanál Hooverovy přehradyfoto: Ruben Lang
odtok a přemostění Hooverovy přehrady
odtok a přemostění Hooverovy přehradyfoto: Ruben Lang

Přemostění, které vidíte na fotce nahoře je Mike O’Callaghan–Pat Tillman Memorial Bridge, který byl dokončen na podzim roku 2010. Do té doby se po silnici č. 93, např. při cestě z Las Vegas k Jižnímu cípu Grand Canyonu, jezdilo po hrázi.

Cestu nazpět do Vegas si ještě zpříjemňujeme vyhlídkou na Lake Mead, což je jezero vzniklé díky Hooverově přehradě. To samozřejmě slouží jako rekreační oblast.

rekreační oblast Lake Mead
rekreační oblast Lake Meadfoto: Ruben Lang

Taková obrovská vodní plocha tu působí jako zjevení, protože se právě nacházíme kdesi v hloubi Nevadské pouště.

Do Vegas přijíždíme akorát tak, že se ubytováváme v našem novém hotelu Flamingo (90 USD/noc), který nechal postavit známý (asi by se slušelo napsat nechvalně známý) gauner Bugsy. Bohužel přijíždíme právě ve čtyři, kdy hotel přijímá první hosty a tak nás čeká skoro hodinové čekání ve frontě.

Po krátké siestě vyrážíme do jednho z místních outletů. Pokud je Las Vegas známé něčím jiným než hazardem pak jsou to určitě outlety. V Americe je všechno velké (prý tu mají i největší trpaslíky) a outlet není výjimkou. Je to takové menší městečko, ve kterém se nachází asi 120 obchodů. Už ve třetím na nás padá únava. Ale když už jsme tady, plácnem se přes kapsu a nějaké nezbytnosti kupujem.

Večer už nás čeká ‘jen’ to nejzajímavější co Las Vegas nabízí, procházka po Stripu. Navštěvujeme luxusní prostory hotelu Bellagio

kasíno v hotelu Bellagio
kasíno v hotelu Bellagiofoto: Ruben Lang

Před hotelem se pokocháme programem hrající fontány

fontána před hotelem Bellagio
fontána před hotelem Bellagiofoto: Ruben Lang

Stačí přejít ulici a jsme v Paříži..

noční Las Vegas
noční Las Vegasfoto: Ruben Lang

Procházíme Strip

Strip, Las Vegas
Strip, Las Vegasfoto: Ruben Lang

 

Potkáváme transformera

transformer na Stripu
transformer na Stripufoto: Ruben Lang

 

a taky Elvise (jj, opravdu žije!)

Elvis žije!
Elvis žije!foto: Ruben Lang

 

A jdeme spát.

Egyptské pyramidy, Řím, Benátky, New York a další a další a další a další místní lákadla musíme nechat na příště.

Ráno ještě jdeme kouknou na plameňáky (a ptáky ibis, černou labuť, želvy a ryby v jezírkách) do hotelové ZOO

plameňáci v hotelu Flamingo
plameňáci v hotelu Flamingofoto: Ruben Lang

 

A vyrážíme na severozápad navštívit Zion NP, Bryce Canyon NP a také ten velký Grand Canyon.

Národní parky západu USA – San Francisco – Las Vegas

Soubor článků o pětitýdenní cestě po národních parcích USA
1. Příprava a cesta: koupě letenky, itinerář, vyřízení ESTA, rezervace auta, cesta do USA, imigrační, půjčení automobilu
2. Seattle – San Francisco: Seattle, Olympic NP, Mount st. Helens, Evergreen muzeum letectví, Sea Lion´s cave, Crater Lake NP, Redwood SP, Ferndale, Avenue of Giants, City of 10000 Buddhas, Kalifornské železniční muzeum, Muzeum letectví v CA, Sacramento, San Francisco
3. San Francisco – Las Vegas: Modesto, Yosemite NP, Mariposa grove, Mojave air & space port, Death Valley NP
4. Las Vegas – Hoover dam: Hotel Stratosphere, Hooverova přehrada, večerní Strip
5. Zion NP – Grand Canyon NP: Valley of Fire, Zion NP, Bryce Canyon NP, Grand Canyon NP
6. Page – Salt Lake City: Page, Horseshoe bend, Glen Canyon, Antelope Canyon, Monument Valley, Gooseneck SP, Moki Dugway, Natural bridges NP, Arches NP, Canyonlands NP
7. Salt Lake City – Seattle: Salt Lake City, Jackson Hole, Grand Teton NP, YELLOWSTONE NP, Továrna Boeing v Everettu, Mount Rainier NP, skutečný rozpočet celé cesty
8. Rady a tipy pro cestu do USA

 

3. San Francisco – Las Vegas

bazén v motelu, Modesto
bazén v motelu, Modestofoto: Ruben Lang

Po krásném dnu v San Franciscu přijíždíme do Modesta. Modesto je takové zvětšené maloměsto, strašně široké ulice vedoucí až na obzor s tím nejklasičtějším americkým rovnoběžným a příčným uspořádáním ulic, takže pokud ve městě cokoli hledáte, jedete strašně dlouho rovně a pak zahnete doprava. Určitě stojí za zmínku, že právě tady se narodil a vyrostl George Lucas.

Popisovat všechny motely a hotely kde budeme nebudu, ale zde se musím zastavit u motelového bazénu. Ten je zavřený z opravdu nejoriginálnějšího důvodu, který si dovedu u takového bazénu představit.

Dnes máme v plánu Yosemitský národní park. Kontrolujeme počasí v parku a také oficální stránky Yosemitského NP jestli se něco nezměnilo. A bohužel změnilo. V noci přišla do Yosemit bouře a Tioga pass je opět zavřený. Chjo. Navíc je v oblasti oblačno.

V předpovědi je oblačno s přeháňkami a dokonce zvažujeme, zda do Yosemit vůbec pojedeme. Ale když už jsme tady, tak proč ne. Vydáváme se tedy do Amerického vnitrozemí, konkrétně vstříc pohoří Sierra Nevada.

Po dvou hodinách jsme u vjezdu do NP a rangeři u brány nás uvítají pozdravem ahoj! Dostáváme mapku národního parku a vydáváme se na průzkum. Bohužel předpověď nelhala a tak si o krásných výhledech na zdejší přírodní monumenty Half Dome, El Captain, 739 metrů vysoký Yosemitský vodopád a další můžeme nechat jen zdát.

Spokojujeme se alespoň s vodopádem na Bridalveil waterfall, což znamená nevěstin závoj, ten je totiž vysoký jen 188 metrů a tak je vidět celý.

vodopád Nevěstin Závoj, Yosemitský NP
vodopád Nevěstin Závoj, Yosemitský NPfoto: Ruben Lang

A užíváme si toho, že alespoň při zemi je krásně (i když na vkus středoevropana poněkud zima).

příroda Yosemitského NP
příroda Yosemitského NPfoto: Ruben Lang

Při našich odpoledních toulkách jsme viděli srny a kojota. Určitě tu jsou ještě sobi a černí medvědi, na ty jsme ale dnes štěstí neměli.

Vydáváme se pomalu dále a ještě před vjezdem do tunelu se zastavujeme na parkovišti odkud jsou obvykle úchvatné pohledy. Ten náš však dnes vypadá takto.

výhled na Yosemitský NP od Tunelu
výhled na Yosemitský NP od Tunelufoto: Ruben Lang

Vodopád Nevěstin závoj je ještě trošku vidět. Half Dome a El Captain jsou však někde vysoko v mlze. Jaký rozdíl od toho, jak stejné místo vyfotil přesně před dvěma lety David Iliff.

Yosemitský NP
Yosemitský NP by David Ilifffoto: Ruben Lang

Ještě se s námi přišli rozloučit havrani

havrani, tradiční obyvatelé Yosemitského NP
havrani, tradiční obyvatelé Yosemitského NPfoto: Ruben Lang

A jedeme dál. Projíždíme tunelem a vjíždíme do mlhy. Tioga pass by nás zavedl až do nadmořské výšky 3031 m.n.m. Ale i tady se dostáváme přibližně do 1 800 m..m. s tím, že od přibližně patnácti set jsme v oblasti opravdu husté mlhy. Jedeme krokem, na silnici je čerstvý sníh, teplota venku jsou asi 2 stupně a na mnoha místech chybí svodidla (resp. nikdy tam ani nebyla).

Cestou z parku se ještě zastavujeme v Maripoském lesíku, kde se nacházejí sekvoje. To abychom po redwoodech viděli i tyto zástupce sekvojovitých, protože do Sekvojského NP zajet neplánujeme, těch vysokých stromů už bylo dost. Sekvoje jsou nejmohutnější stromy rodu sekvojovitých a zároveň nejmohutnější stromy vůbes s obvodem kmene přes 30 metrů.

sekvoj v Maripoském lesíku, Yosemitský NP
sekvoj v Maripoském lesíku, Yosemitský NPfoto: Ruben Lang

Sekvoje byly pro běžného smrtelníka tak nepředstavitelné, že místní museli v 19. století několik stromů porazit, rozřezat a poslat na východní pobřeží, protože tam nikdo nevěřil, že by tak obrovské stromy vůbec mohly existovat. Jak vidíte, jsou tak velké, že v mlze je vrchol sotva vidět.

Další den nás čeká přejezd do Ridgecrestu abychom pak měli celý den na Death Valley. Pouze nudný přejezd však narušilo něco, co vypadalo jako hřbitov dopravních letadel. Nedalo nám to tedy, zabočili jsme tím směrem a objevili Mojave air & space port. Opravdu se tu nachází několik dopravních letadel v důchodu, ovšem především se jedná o testovací letiště, kde mimo jiné Richard Branson a jeho Virgin Galactic právě vyrábí největší letadlo světa, které bude sloužit jako nosný letoun pro vesmírné lety.

Na letiště nemůžeme a prostor letiště se foťit nesmí, ovšem ve veřejném prostoru mezi hangáry se fotit může a občas se tu setkáte se zajímavýma raritama. Jako je tento krásný Saab.

Saab TF-35XD Draken
Saab TF-35XD Drakenfoto: Ruben Lang

Saab Draken, který na silnici rozhodně nepotkáte.

Po příjemném spestření cesty a přespání v Ridgecrestu pokračujeme naší pouť do Údolí smrti – Death Valley NP. Těsně před vjezdem do Národního parku míjíme ceduli

Hladina moře
Nadmořská výškafoto: Ruben Lang

takže nadechnout..a jsme (čistě teoreticky) pod hladinou moře.

U vjezdu do národního parku míjíme hasičský vůz, který vypadá..

odstaveny hasicsky vuz, Udoli smrti
odstavený hasičsky vůz, Údoli smrtifoto: Ruben Lang

..že tady už nějakou dobu nehořelo.

Moment, ještě trocha fotografického umění..

strom ošlehaný údolím smrti
strom ošlehaný Údolím smrtifoto: Ruben Lang

Šlapem na plyn a jako první zastávku tu v plánu máme místo míst, Badwater basin neboli Jezírko zlé vody.

Cestou ale potkáváme open air museum, z doby, kdy se tu koncem 19. století těžil borax.

Těžba boraxu v Údoli smrti
Těžba boraxu v Údoli smrtifoto: Ruben Lang

 

dvacetimulový tým na těžbu boraxu, Údolí smrti, Kalifornie
dvacetimulový tým na těžbu boraxu, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang

Před takovýto povoz se zapřáhlo 18 mul a dva koně a karavana odtud cestovala asi 180 kilometrů k nejbližší železnici. Tvrdá práce to tu tehdy musela bejt.

Jestli bylo před pár dny v Yosemitech 2° nad nulou, tak tady je potřeba přidat rovných 35. Je 10 května a je tu právě 99° fahrenheita, tedy 37° celsia. Vrrrr, šílený! A plném létě tu bývá kolem padesáti a je to právě zde, kde v červenci roku 1913 naměřili nejvyšší teplotu vzduchu, jaká kdy byla na Zemi změřena, a to právě 56,7° celsia.

Proto mě překvapuje, že se tu semtam nachází i poměrně rozbujelá vegetace.

zelený keř v Údolí smrti
zelený keř v Údolí smrtifoto: Ruben Lang

 

Takže nemusím zmiňovat, že i když jsme teplotnímu rekordu celkem vzdáleni, klima v autě jede naplno. Moment, šlapem na plyn a už jsme tu, na nejhlubším místě Ameriky, kde jsme právě 85,5 metru pod hladinou moře. Zajímavé je, že nejvyšší hora kontinentálních Spojených Států (tedy Spojené státy kromě Aljašky a Hawaje) Mount Whitney s výškou 4421 m.n.m. je na dohled. V dáli vidíme nějaké zasněžené vrcholky hor, tak to musí být jeden z nich.

Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kalifornie
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kalifornie
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kalifornie
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kalifornie
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang

Další a pro dnešek poslední zastávkou na naší cestě po Údolí Smrti je Zabriskie point. Místo, které je dnem vyschlého jezera Furnace creek hraje nepřebernýmy barvami, původními sedimenty a má úžasné tvary.

Zabriskie point, Údolí smrti, Kalifornie
Zabriskie point, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang

digforfree.com mini death-valley-zabriskie-point-dark-ridge-ii

Zabriskie point, Údolí smrti, Kalifornie
Zabriskie point, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang

Třikrát hurá, přežili jsme Údolí smrti a míříme přímo do srdce všech neřestí – do Vegas.