Vyhlídka na Solenický meandr – Vltavafoto: Ruben Lang
Vyhlídka na Solenický meandr ze skaliska Na Vraném patří bezesporu k nejkrásnějším vyhlídkám na Vltavu. Místo též zvané Solenická podkova se nachází asi 1,5 km od obce Zduchovice (GPS: 49.6279461N, 14.2029661E) a je celoročně přístupné.
Jak tam: Ideálním místem na zaparkování je obec Zduchovice (70 km od Prahy), odkud se vydáte po zelené směrem k vyhlídce Na Altánku, poté lesní cestou jižním směrem. V lese, kde se cesta zužuje je pak v místě, kde je na stromě značka ‘k Altánku’ nutno odbočit vpravo. Tento poslední úsek cesty je dosti strmý, avšak cesta se vám odvděčí krásným výhledem.
Vyhlídka jihovýchodním směremfoto: Ruben LangSolenický meandr na pozadí s přehradní nádrží Orlíkfoto: Ruben Lang
Vstáváme a celkem brzy odjíždíme do malého města jménem Page, v jehož blízkosti se nachází hned dvě slavné zajímavosti. Horseshoe bend – meandr řeky Colorado ve tvaru podkovy a pak slavný Antelope Canyon. Brzy odjíždíme především proto, že vzhledem k tomu, že nemáme 100% přesný itinerář, nevěděli jsme kdy přesně do Page přijedeme a tak jsme si nemohli zarezervovat místa pro prohlídku Antelope canyonu. Chceme tedy do Page, odkud se organizují prohlídky této super přírodní zajímavosti, dorazit brzy, aby na nás nějaká místa vůbec zbyla, ideálně v poledne.
Do Page přijíždíme kolem půl jedenácté, v první společnosti už mají všechny dnešní termíny plně obsazené, avšak kapitalismus funguje i mezi indiány kmene Navajo a tak stačí přejít silnici a u druhé společnosti kupujeme prohlídku na třetí hodinu. V poledne už maj bohužel obsazeno.
Na západě USA jsou opravdu krásné národní parky, ale rád bych zmínil jednu věc. Celá ta krajina kterou projíždíte je krásná a úchvatná. Vlastně jsem si téměř celou cestu (a že už máme najeto hodně přes 6 000 km) říkal: “hmmm, krásnou zemi to ti Indiáni měli..”
Ještě se ujistíme, kolik tu mají přesně hodin. Pohybujeme se právě na pomezí mezi Arizonou a Utahem, kde se čas o hodinu liší. Navíc indiáni mají autonomii téměř ve všem, takže tady člověk nikdy neví. Neradi bychom přišli o hodinu pozdějc.
Máme pár hodin čas a tak jdeme okusit to, co Page ještě nabízí. Prvně jedeme pouhých pár kilometrů za město a jdeme okouknout Horseshoe bend. Necháme auto na parkovišti a vydáváme se na pouštní procházku po cestě lemované indiánskými prodavači
No mě tam také ten šutr vadil (i když takto to dává lepší představu o hloubce kaňonu), lehnul jsem si, nasoukal jsem se co nejvíce kraji a udělal takový ten klasický záběr, který určitě znáte..
Ještě nám zbývá čas a tak se jedeme podívat do míst, kam se místní i ti více z daleka jezdí rekreovat. Poblíž Page se nachází přehrada Glen Canyon a jí vytvořená přehradní nádrž Lake Powel.
rekreační oblast Lake Powelfoto: Ruben LangGlen Canyon dam, Pagefoto: Ruben Lang
Času právě tak akorát, abychom se vrátili do Page, odkud se vydáme na korbě poindiánsku upraveného Jeepu na cestu do Antelope Canyonu (neboli ošklivě česky Antilopího kaňonu).
Ale ještě předtím nás čeká “pravá indiánská show”. Na benzínce na který nejsou stojany nám Indián předvádí své umění.
Jako je to slušný kejlení, jen mi to nějak přijde absolutně nemístný.
Pak už se nalodíme na korbu auta a necháme se odvézt do asi 10 km vzdáleného Upper Antelope Canyon. Jinak tohle mě na Americe celkem baví. Cokoli, co má schopnost se samo rozjet smí na silnici. Sem tam tu potkáte opravdové “klenoty”, se kterýma by si nikdo nedovolil na silnici ani v Rumunsku.
Je tu opravdu plno, společností, které vás sem vezmou je jen v Page asi 5, další jsou hned u vchodu do rezervace. Je tu nával jak v poledne na Karlově mostě, takže pokud máte problém s intimitou přeplněných dopravních prostředků, na výlet do Antelope Canyonu zapomeňte.
No nic, naše průvodkyně si nás šikuje ke vchodu, dostáváme instrukce a jdeme dovnitř.
Antelope Canyony jsou v oblasti hned dva, Lower Antelope canyon, též zvaný the corkscrew – vývrtka, je větší, hůře dostupný, prý ne tak hezký a proto méně populární než Upper Antelope canyon, též zvaný the crack – prasklina. Je menší, snadno dostupný, populárnější a je to právě to místo kde jsme
Tak vás zklamu. Resp. nechci abyste si mysleli, že něco takového uvidíte. Fotka nahoře vznikla jen díky vhodnému nastavení foťáku a nějak takto byste to možná viděli, kdybyste měli kočičí nebo ještě lépe lví oči. Člověk svýma lidskýma očima vidí prostor kaňonu nějak takto.
Antelope canyon viděn lidským okemfoto: Ruben Lang
Rozhodně to je zajímavé, to ne, že ne. Přece jen, když jste v místě které je metr široké a téměř 30 metrů hluboké a kolem vás větry, pískem a vodou omleté skály a kdybyste měli tu smůlu, že by vás tu zastihla blesková povodeň, byli byste 10 metrů pod hladinou má to něco do sebe. Na chvíli super, jenže vy jste tu skoro hodinu a půl a všechno je tak prapodivně hektický. Prohlídka přesně v poledne (to znamená že začátek bude kolem jedenácté), kdy paprsky slunce prochází celým kaňonem by asi stála zato, z této ve tři odpoledne jsme trochu rozčarováni a prohlídka v pět už musí být snad úplně ve tmě. Jako čekali jsme od toho (za ty prachy) víc. Vstupné stálo 48 USD/osoba, polední prohlídka stojí 58 USD/osoba a fotografická tour, kdy si můžete s sebou vzít stativ a trvá 2,5 hodiny stojí 85 USD/osoba.
V Kayentě přespáváme v dost drahém motelu (200 USD/noc), jenže tady jsou i ty nejlevnější motely drahé. Alternativou byl Blanding, kde stojí ubytování polovinu, ale máme dnes už dost najeto a navíc zítra chceme do Monument Valley a museli bychom se kousek vracet.
Monument Valley je zvláštní protiváha všem těm kaňonům tady v oblasti. Zatímco kaňon je jakási díra v zemi, v Monument Valley naopak různě tvarované skály vystupují ze země. Monument Valley je ve správě indiánů Navajo a neplatí sem náš Annual pass, vytahujem tedy u vstupní brány 20 dolarů/auto a vjíždíme.
V návštevnickém centru se seznamujeme s historií a je zde samozřejmě také popsáno, jakou úlohu zdejší lidé sehráli ve 2. světové válce.
Pak už se vydáváme na okružní jízdu parkem (po prašné cestě) a kocháme se pohledy.
Do státních parků neplatí náš Annual pass (ten je jen pro národní parky), platíme tedy 5 dolarů a můžeme si užívat této absolutně nehostinné, ale geologicky zajímavé pustiny. Je tu stůl a tak si dáváme siestu, před cestou k přírodním mostům – Natural Bridges.
K těm máme možnost zajet dvěma cestama. Zdlouhave se na hlavní ale jet stále po asfaltu, nebo to vzít po Moki Dugway, prašnou cestu ve štítu útesu. Bereme možnosti č. 2, je to kratší.
Než vjedeme na nezpevněný úsek, je tam varování, že tahače a autobusy by tam neměly jezdit. Nojo, jenže nápis není zeď a tak první co vidíme je rovnou školní autobus.
Školní autobus na Moki Dugwayfoto: Ruben LangMoki Dugway – státní silnicefoto: Ruben Lang
Byl to super zážitek, ale rozhodně nedoporučuju nikomu, kdo není s autem fakt dobrej kamarád. Svodidla tu nemaj, cesta je prašná a kluzká, má převýšení 1 100 stop na dva kilometry délky. A 350 metrů dolů není vůbec málo.
Natural Bridges – přírodní mosty jsou příjemným zakončením dne. Tři mosty – Owachomo, Kachina a Sipapu (vše jména indiánského kmene Hopi) se tu klenou ve výškách 32, 64 resp. 67 metrů.
Ubytováváme se ve městě Moab, prvně na naší cestě v řetězci Super 8. Po příjezdu zjišťujeme, že tu maj večer otevřený příjemný bazén a tak půjdeme zarelaxovat.
Byl to fajný relax, kdy jsme pokecali s pár místníma (kteří tu – považte, měli kola vypadalo to, že na nich i opravdu jezdí), říkali jsme jim kde všude jsme byli a co plánujem. A oni, že to vše, co jsme dosud viděli není nic proti tomu, co nás čeká v Yellowstonu. Tak uvidíme.
Den začínáme v národním parku Arches – oblouky, ve kterém se nachází jeden ze symbolů Utahu, 20 metrů vysoký Delicate Arch.
Kromě něj se ale v parku nachází neuvěřitelná spousta zajímavých kreaci, jako jsou
K Delicate Arch bychom se museli vydat na asi hodinu a půl dlouhou procházku a na tu nemáme čas, je tu toho tolik, tak se spokujeme alespoň se spodní vyhlídkou na něj. Včera tu dost pršelo a tak si musíme trochu poradit se ztíženými podmínkami na slilnici, ale od Moki Dugway to není problém.
silnice po bleskových povodních, NP Archesfoto: Ruben Lang
A už je tu..
Delicate arch ze spodní vyhlídky, NP Archesfoto: Ruben Lang
Našim odpoledním programem se stává NP Canyonlands, což je pustina kam oko dohlédne a kde jen uprostřed klidně teče Green river – Zelená řeka.
