10 prosluněných dní na thajských plážích Phuketu a okolí. S německou CK, ale v pohodě a klidu. V článku se dočtete několik rad, které se vám v každém případě budou při vaší cestě, nebo už jen pro plánování cesty, po této krásné zemi hodit.
Dlouhé tři roky bez moře a nastávající zimní období v nás vyvolávají nutnou potřebu vycestovat do tepla. Dostatečně teplé moře v únoru bohužel není v Evropě k dostání, a proto se ohlížíme po Asii. Prohlížíme na internetu fotografie různých zemí, čteme články cestovatelů, recenze hotelů, a chodíme v módu Google street view panáčkem po plážích. Výběrové řízení jasně vyhrál jih Thajska pro svou krásnou přírodu a doporučení cestovatelů. Jelikož jsme se s Petrou společně vydávali do neznámé Asie vůbec poprvé, rozhodli jsme se koupit celou dovolenou přes německou cestovní kancelář. České cestovky se totiž na Thajsko obvykle nezaměřují.
Tip na cestu: Do Thajska se vydejte klidně bez cestovky. Je to klidná přátelská země, nesetkali jsme se s žádnými problémy, ani s krádežemi apod. Ubytování i jídlo v restauracích je stejně levné, nebo levnější než v ČR.
Akce, která by vás mohla zajímat
Po dlouhé cestě z Prahy přes Bělehrad jsme se zastavili na dvě hodiny na dalším přestupu v Abu Dhabi. Toto město mě překvapilo kontrastem obrovského luxusu a honosných paláců v poušti, kde se místní příroda skládá jen ze dvou věcí, a těmi jsou písek a zase písek.
Pohled na rozestavěnou periferii Abu Dhabi. Na úplném okraji města jsou silnice a křižovatky vedoucí do nikam, které teprve čekají na stavbu nových domů.
Tip na cestu: V Abu Dhabi můžete na letišti platit svojí kartou, pokud si chcete třeba koupit pití. Nemusíte hrotit dolary či Dirham. Stejně tak si můžete až v Thajsku na místě vybrat peníze z bankomatu. Poplatek za jeden výběr je 200 bahtů (140 Kč).
Je to už 20 hodin co jsme opustili náš domov, a konečně přistáváme spolu s dalšími téměř 400 lidmi na palubě Boeingu 777-300er v Phuketu. Na samotném letišti na nás místní atmosféra ještě nijak nepůsobí. Teprve po výstupu z letištní haly dostáváme facku od neskutečně horkého a vlhkého vzduchu, který mě nutí zavřít svůj kabát do kufru. Ve zmatku a hluku mezi davy lidí nalézáme delegátku, která nás posadí do mikrobusu jedoucího něco přes hodinu do našeho hotelu. Tam nás čekalo milé přivítání. Jsme překvapeni z ochoty a úsměvů tamních lidí, a odcházíme na pokoj plní dobrých dojmů. Naštěstí je zrovna večer, protože po vyčerpávající cestě potřebujeme okamžitě spát.
Zmatek na letišti. Mraky lidí, píšťalky policistů korigujících dopravu a neskutečné vedro.
Orientální recepce našeho hotelu Emerald Beach Resort & Spa. Chodba je otevřená bez postranních stěn. Nikdo nečeká, že by tam mělo kdy nasněžit.
Tip na cestu: Téměř nikdo neumí anglicky. Domlouvání probíhá víceméně rukama nohama. Angličtinu můžete očekávat maximálně od těch, jejichž prací je přímo mluvení s turisty, jako průvodci, recepční apod. Ale i tak to není žádná sláva.
Následující ráno po snídani jdeme na průzkum okolí a samozřejmě také k moři. Teplota vzduchu je 35 °C, a mě připadá jako by to bylo včera, co jsem odhrnoval tunu sněhu před domem, i když to bylo předevčírem. Nestíháme vstřebávat všechno to, co okolo sebe vidíme. Thajsko je prostě úplně jiný svět. Čisté moře, teplo, hodní lidé, dobré jídlo, levné věci, papoušci na stromech a dokonce i sloni na pláži. Od pouličních prodejců ochutnáváme místní drinky, které jsou jen a pouze z ovoce, a chutnají báječně. Jeden vyjde na 50 bahtů (35 Kč).
Houpačky na plážích u hotelů jsou v Thajsku poměrně běžné. Vedle našeho hotelu byla dokonce na větvi i šibenice.
Místní pouliční prodejci nepotřebují ke svému prodeji oprávnění, a dokonce ani nemusí platit daně. Dívka se skútrostánkem má za sebou na židli agregát el. proudu, který nahodila, aby mi rozmixovala mango s ledem.
Tip na cestu: Nezapomeňte si s sebou vzít repelent, nebo vás večer sežerou komáři. Vodu pijte pouze balenou. A ochutnejte banánový drink od místních stánkařů, ten nám chutnal nejvíce.
Během procházky po pláži mi příhodně přicházejí do cesty thajské masérky, které mi za 400 bahtů/hod. (280 Kč) napravují záda, která se ozvala po 13 hodinách sezení v letadle. Příjemné ležení ve stínu s pohledem na širé moře přerušuje snad jen křupání mých kloubů, když se mi masérka snaží urvat všechny prsty na těle, jak je při Thajských masážích zvykem.
Prohlížím si ceník místních masáží. V nabídce jsou masáže na různé způsoby od 300 do 700 bahtů (210 – 490 Kč).
Tip na cestu: Čím dále půjdete od hotelu či turistického centra, tím jsou masáže levnější. Vyplatí se pár metrů si popojít.
Když už nás nebaví ležení na pláži a popíjení z kokosových ořechů, vyrážíme do blízkého městečka Khao Lak, které v roce 2004 drasticky zasáhlo tsunami. Udivuje mě, proč mají úplně všichni Thajci tak drahá a nová auta, když mnozí z nich zároveň bydlí v chýši z bambusu. Později se dozvídám, že teprve nedávno přišla na thajský trh auta, která postupně nahrazují skútry, a pro každého místního je nová Toyota ukazatelem vysokého statusu ve společnosti, a tak se kvůli ní nebojí zadlužit na několik pokolení.
Městečko Khao Lak. Všimněte si těch nových aut, která vůbec nezapadají do místního prostředí. Na této krátké ulici bylo celkem šest tetovacích salónů.
Tip na cestu: V Thajsku se na silniční předpisy příliš nedbá a o rychlosti řidičů nemluvě. To, že se v Thajsku jezdí vlevo, nebyl jediný důvod, proč jsme si nakonec žádné auto nepůjčili.
Ve městě potkáváme mnoho obchůdků, restaurací a také taxikářů, kteří nás neustále zastavují na ulici, aby nás mohli někam odvézt. Na okrajích silnic vidíme stánkaře, kteří ve svém pojízdném skútrostánku prodávají třeba palačinky, drinky, nebo párek na klacku. Pochopitelně zde nechybí ani McDonald‘s, který se snaží vtírnout do tamní kultury.
Kromě klauna je vidět i rodinka s dětmi, které se po 20 hodinové cestě do Thajska nemohli dočkat, až zajdou do Mekáče.
Tip na cestu: Nemějte obavu dát si cokoliv u stánku, byť může vypadat pochybně. Jídlo je opravdu chutné, a jelikož se ve stánku i dost točí, nedostanete žádný ležák. Zejména doporučuji smaženou zmrzlinu, která je tuším doposud k sehnání pouze v Thajsku.
Když už jsem měl pocit, že poté co okolo nás projela čtyřčlenná rodinka na malém skútru, jsem viděl všechno, přišla Petra s výletem na Similan Islands. Za 2.600 bahtů/osoba (1.820 Kč) jsme vyrazili motorovým člunem na ostrovy s pohádkově bílým pískem a průzračnou vodou. Součástí výletu bylo i šnorchlování a pozorování korálových rybek všech barev. Už při vstupu na člun jsme byli z nějakého důvodu nuceni potupně odevzdat obuv. To jsme ocenili zejména při chůzi po rozžhavených balvanech na vyhlídce na Donald Duck Island.
Bílý písek a průzračně čistá voda na ostrovech Similan Islands.
Nahoře u kamene byla krásná, ale zalidněná vyhlídka. Vlevo od kamene můžete vidět malé lidičky, kterým se smaží bosé nožičky na sluncem rozžhavené skále.
Tip na cestu: Doporučuji koupit si alespoň jeden organizovaný výlet. Personál společnosti SeaStar se o nás velmi dobře postaral a zásoboval nás dobrou náladou i bohatým občerstvením po celou dobu výletu. Jo a tajný druhý boty s sebou do batohu.
Rovnou přeskočme nudné vyprávění a přejdeme k druhému výletu, tentokrát návštěvě slavné pláže Maya Bay. Kdo zná film The Beach s Leonardem DiCapriem, jistě ví, o jakou pláž jde. Organizovaným výletem za 2.800 bahtů/osoba (1.960 Kč) nás tentokrát prováděl rozverný veselý Thajec Coco, který svojí homosexualitu a lásku k Leonardovi nijak neskrýval. Dle našeho očekávání bylo na pláži tolik turistů, že museli být vidět i z vesmíru. Poté, co jsme si oba udělali fotku z místa, kde žralok ve filmu The Beach ukousl chlápkovi nohu, jsme mohli pokračovat do opičí zátoky.
Hlava na hlavě na slavné pláži Maya Bay.
Banány mizely jak v Albertu v akci, a hladové opice se sápaly i po telefonech a foťácích.
Tip na cestu: Pokud nemáte tvrdý trénink z pražské tramvaje, tak bych se mačkání s lidmi spíše vyhnul. Ale obecně je ostrov a pláž nádherný a určitě nám to stálo za to.
Sem tam jsme se rozšoupli a zašli do restaurace na oběd za 100 bathů/jídlo (70 Kč). I když nás všichni varovali, obecně tam jídlo příliš pálivé není, pokud to vyloženě nevyhledáváte. Porce jsou menší, než na jaké jsme zvyklí v Evropě, ale o to chutnější. Limonády typu Cola, Fanta, Sprite zde mají úplně jinou chuť. Nejsou tak sladké a přebublinkované. Číšníci jsou milí a nevyhazují vás z restaurace hned poté, co dojíte. Částečně je to asi i tím, aby ukázali kolemjdoucím, že v té prázdné restauraci přeci jen někdo sedí. V oblasti gastronomie je tu opravdu veliká konkurence. To už bych raději z podnikatelského hlediska prodával ty potvrory na klacku, než mít restauraci.
Krevety s kešu se sladkokyselou omáčkou. Krevety jsem si v této restauraci dal ještě dvakrát.
Tip na cestu: Místní jídlo v restauracích a obchodech je levné, respektive o něco levnější než v Čechách. Drahé jsou pouze produkty dovážené z Evropy (tyčinky Twix, Snickers), tvrdý alkohol (láhev Malibu za 1200 bahtů, 840 Kč) a pivo, a to dokonce i thajské (plechovka 0,3l za 70 bahtů, 49 Kč).
Dva týdny uplynuly jako voda, a my míříme zpět do ČR, kde nás čeká zima a sníh. Thajsko se nám velmi líbilo ve všech ohledech, a určitě se tam ještě několikrát podíváme. Mohu ho vřele doporučit a opravdu není nutné jet s cestovkou, se kterou nás to vyšlo na 35.000 Kč/osoba. Je to bezpečná země, kde vás přivítají vždy mile a s úsměvem.
Pokud se vám článek líbil, nebo se chcete na něco zeptat, napište prosím dolu do komentářů. Rád odpovím. Jo, a pokud se mě budete ptát jako všichni moji kamarádi, jestli jsem viděl nějaké transky, tak celkem 4.
Autor: Jan Kovanda, TopTrika.cz
