Soubor 5ti článků o mých prací i životem naplněných pěti měsících v Norsku. Článek věřím že nebude inspirací jen pro cestování na sever ať už za poznáním nebo za prací, ale najde se čas a prostor pro přemýšlení o životě i podnikání. Jsem si jistý, že pokud ho dočtete, budete … nechám se překvapit čím budete – napište.
Díly jako by to bylo antické drama:
Expozice: Z Prahy až za polární kruh I část = Praha – trajekt Tallin-Helsinki
Akce, která by vás mohla zajímat
Kolize: Z Prahy až za polární kruh II část Helsinki – polární kruh
Krize: Z Prahy až za polární kruh III část – první práce v Norsku
Peripetie: Z Prahy až za polární kruh IV část – osmička nepočká
Katastrofa: Z Prahy až za polární kruh V část – konec dobrý všechno dobré
Část třetí, krize ..
Po pár dnech v zemi půlnočního slunce mě to už fakt nebaví. Vůbec si ani nedovedu představit, jak tady ty lidi žijou. Jako to slunce fakt není normální. Dávám ještě pár set kilometrů severně, než přijde to rozhodnutí otočit volantem. Směr jih. Někam daleko od týhle šílenosti jménem půlnoční slunce.
Ještě si dělám jednu selfie u odbočky na Švédsko (kdo mě zná, ví, kdo ne, určitě pochopí)
A už hurá do Švédska
Finská příroda je hezká, ale ta Švédská krásná. A už zase tu jsou, sobi, tentokrát v rodinné formaci. Mám na foťáku naraženou padesátku sklo, takže nic moc zoom a přibližovat se k nim moc nechci. Když maj malý, nerad bych aby mě jejich alfasamec prohnal. Však i takhle z dálky vypadaj sympaticky.
Tady si dokonce davaj závody s karavanou trochu jinýho druhu.
Jak jsem tak jel daleko na sever, nedaleko na jih mi začíná chybět benzín a stavuju se nějakej dočepovat. V navigaci mám Trondheim, čepuju, beru plnou, platím, kouknu na navigaci a ta zdá se, ukazuje nějakou jinou cestu. Nicméně mýmu chytrýmu telefonu důvěřuju a peláším. Kilometr, dva, vše je OK, až najednou to přestává vypadat na ten hlavní tah od severu k jihu
No nic, asi zdejší ekologické vylepšení a tak pokračuju, smerem na jih to je, tak co. A tak po týhle super cestě jedu asi 20 minut, příroda pěkná, kochat je se čím až to přichází. Vpravo to vypadá naprosto famózně, brzdím až se za mnou práší, vytahuju svoje fotonádobíčko a razím udělat fotografii svého života. Všude klid, řeka vypadá skoro jako Yukon, ptáci štěbetají, travička se zelená, loďka chátrá..právě takhle.
Nejen loďky jsou tu opuštěný..
Hmmm, tady asi hosty na večeři nepozvou..
A jelikož se stmívá (ne nestmívá, dělám si srandu), jen je pozdě, rozbaluju si učení v jedné příjezerní chatce a dávám obligátní, dvě, tři, čtyři či možná 5 hodin samostudia.
Znaven kouknu na obzor a říkám si, pěkný den to byl, je čas spát.
Nazítří hned ráno přejíždím norskou hranici, což není zas tak velký big deal, jak by se mohlo zdát.
Jako čekal jsem větší vzrůšo, vzhledem ke všem těm pašeráckejm historkám. Ale pravda je, že se zřejmě budou odehrávat o několik tisíc kilometrů jižnějc, přece jen, kdo by se sem na sever vláčel.
Jak jsem přejel hranice, i příroda se mění, jestli je Finsko hezký a Švédsko krásný, pak je Norsko nádherný. Dokonce i sníh tu maj, scenérie radost pohledět, prostě duševní lábuž.
Noha pod podlahou, míjím ovečky
a brzdím na parkovišti. Jako tyhle travnaté střechy mě při mé předchozí návštěvě Norska zaujaly natolik, že jsem na jejich zvěčnění spotřeboval minimálně půl kinofilmu, naštěstí nyní v éře digitalizace nezaberou prostor pro další pěkný fotky.
Pročtu si perfektní odpočívadlové průvodce
A najdu si místo na dnešní odpočinek.
To jsou zdejší rybářské sruby. Stačí ulovit nějakou tu rybu a můžete si pochutnat. A abyste nemuseli chodit krást dřevo do lesa, stačí zajit za roh.
Možná tady někdy večeřel i Jakub Vágner (mimochodem můj bývalej spolužák z hudebky), i když ten asi něco jinýho než ryby..
Cesta plyne a mě se moc líběj zdejší norský preventivní upozornění na nekalé řidičské jevy, jako např. na rychlou jízdu. Vůbec žádná represe a přitom je vše tak jasné.
Kilometry ubíhaj a jsem kousek severně od Trondheimu, odpočívám na nějaký zdejší farmě a jelikož si ještě potřebuju procvičit portrétování živých objektů, abych příště mohl účtovat trochu víc než jen jedno euro, i když i jedno euro se může někdy hodit.
Beru zavděk krásnejma, skoro fialovejma .. kravkama
Jako řeknu vám, je to trochu těžký s komunikací. Říkám: “Natoč se mi na světlo.” nic. “A teď ještě dlouhej sexy pohled do objektivu” ..a vypadne z toho tohle. OK, jsou to Norky..
závěrem ještě jedno rodinné
na rodinné farmě
ještě panorámo (s pracovním nažvem “jako v Provence”)
A hurá dál směr Trondheim, dvě hoďky uplynou, ještě projet tunelem který je zajímavý tím, že vede pod přistávací drahou místního letiště 
A kolem půlnoci dorážím do tohodle super města, kterému se (naprosto oprávněně) říká perla severu. Kdysi (asi před tisíci lety – ve Vikingských dobách) to bylo i hlavním městem Norska. Později poutní místo, kterému konkurovalo už jen Santiago de Compostella. Trondheim? Tady je!
Vtipný je, že se dávám do řeči s jedním místňákem, na poměry celkem cinklým (asi aristokrat) a ani nevím jak, jsme u Klause – jo, našeho esprezidenta, expremiéra, ex — naštěstí ex-whatever). Ptá se mě či ho miluju nebo nenávidím a když mu říkám, že je mi úplně fuk, nechce mi věřit, protože jsem prý jak zjevení. No jasně že si o něm myslím to samý co ožrala Landovský R.I.P.
Ale pro daný okamžik hraju neutrála. Sedám do auta jedu ještě pár kilometrů jižně, k městečku Oppdal. Tam rozbaluju víkendový tábor.
A řekněte, není to tu hezký? Tomuhle já říkám sjezdovka za barákem!
Silnicí křižju prázdninové křížníky
Kochám se výdobytky Československé techniky až mi srdce zaplesá
A cestou se ke mě přidávají všeliká zvířátka. Asi taky chtěj vyfotit, jako ty kravky.
Checkuju internet jak je to s prací, projíždím internetvá fóra, dotozuju se na nav.no, což je místní obdoba úřadu práce. Díky Barče z mojestarosti.cz se seznamuju s jejím kamarádem Alexem, člověkem, který v Norsku už asi 5 let bydlí a který mi píše něco ve smyslu “Co děláš tak na severu? Pojeď na jih, tu je práce dost a neznám nikoho, kdo by tu práci nenašel, když chtěl!”.
Zjišťuju, že v půlce července začít hledat práci na farmách je pozdě a tak na Bergenské fjordy pozvolna zapomínám a vydávám se směr Oslo.
A snad nemine povoz, který by za sebou neměl něco zapřaženýho.
koně samozřejmě
různý futuristický zahákovadla
i motorky se přidávaj..šílený.
Příroda jižně od Trondheimu už není tak krásná jako na severu, přece jen zemědělství a i doby a dopravní, elektrická a všelijaká další infrastruktura její tvář slušně poznamenává, ale pořád je na co se koukat. Těch odstínů zelený jako tady jsem ještě neviděl.
Počasí se tak trochu kazí
Ale občas má i ono i příroda své světlé chvilky a přece jen s tou naší krásnou skororovinou se to nedá srovnat.
Noha pod podlahou, navečer míjím Lillehammer
A vzpomínám na všechny ty běžkaře na lyžích. To byl sport, co mě z postele bavil rozhodně nejvíc (byl jsem během Olympiády 94 nemocnej, tak jsem nemusel do školy a koukal a koukal). Daehlie..hmmm, to bylo pokoukáníčko. Ale stejně jsem držel palce Smirnovovi.
Čas kvapí a už je to tu, něco, co jsem skoro dva týdny neviděl. Pánečku, to je pohled!
V noci je tu tma. Wow, úžasnej jih, sice jen na pár hodin, ale je to tááák úchvatný.
Ráno do Osla je už jen kousíček, ale protože využívám okresku a nejedu po dálnici, cesta se zase mírně komplikuje.
naštěstí řidič náklaďáku mi říká, že se nemám čeho bát a že se za chvíli dostanu na dálnici. Nutno poznamenat, že skvělou angličtinou. Měl pravdu, asi po 500 metrech je hliněný kruháč pro vozidla stavby s napojením na dálnici. Vyrážím, kouknu vlevo a vidím doslova bagrové galeje 🙂
Cvíle napětí..a jsem v Oslu. Parkuju někde zkraje a dávám si asi hodinovou procházku směr centrum. Oslo mě nějak nebere ale fajn že už vím, že krom Alláha je vše v pr..
Trochu nudný město. A kua drahý. Stavuju se v Adeccu, přes který jsem před časem měl práci ve Vídni (kde jsem si ji sjednal během první návštěvy bez ohlášení), jenže tady je to takový, že se musíte registrovat přes web, poslat CV, dohodnout termín s určitě naprosto vytíženym HR člověkem a pak možná… Možná mě nebere a padám pryč, někam na norský venkov. Ani nemám moc náladu fotit, tak tady jen jeden umělecký racek z Osla.
Stavím u odpočívadla. kde je i možnost koupání, koukám, že vedle stojí auto se slovenskou značkou, u něj švarný junák Jano ze Slovenska a dáváme řeč. Maká tu jak šroub u jednoho Nora a prečo nie, zajtra sa ho spýta, či mu netreba ješte dvoch rúk. Pozdějc večer přijíždí ve dvou transportérech ještě početná grupa cigošů z Bulharska a máme o noční zábavu postaráno.
A tak nazajtra sa Jano vrací z práce, že áno, a mám dojisť. Fajn, potkávám Tonyho a snažím se ze sebe vypotit pracovní maximum. Chvíli po obědové přestávce za mnou Tony přijde, jestli náhodo nemůžu přijít i zítra. Super mám práci! A taky první vydělaný norský královský koruny a za ty jsem udělal to skvělý sushi, co vidíte.
Dva dny utečou a Tony odjíždí na dovolenou s rodinou, jak jinak než po Norsku s karavanem a domlouváme se, že budem pokračovat po jeho návratu. Takže hned po dvou dnech práce dvoutýdenní dovolená. No není to Norsko krásný??
Příště o dovolené a dalším vývoji.
Tak už čtu, díky vzpomínkovému tématu http://www.mojestarosti.cz/poradna/o-tomto-webu/jen-tak-o-mojestarosti-cz/na-ktere-ucastniky-ms-radi-vzpominate.html . Mimochodem – Tvůj odkaz na tyto stránky v článku nefunguje.
Samozřejmě, že jsem nadšená, že si můžu přečíst cosi zajímavého a ty fotky! No…je to zkrátka super, že tak mapuješ svoje kroky životem cestovatele! Díky* (jen jsi mohl dát echo :))